Dluhy Čechů rostou. Co to říká o bydlení – a proč to není špatná zpráva

Zadlužení Čechů loni vyskočilo o 12 % a dostalo se na víc než čtyři biliony korun. Na první pohled další titulková apokalypsa. Ve skutečnosti je to ale hlavně signál o tom, jak se mění trh s bydlením – a komu hraje do karet.

Největší část dluhů totiž netvoří spotřební úvěry ani „život na splátky“. Tahounem jsou hypotéky a úvěry na bydlení. Jinými slovy: lidé si nepůjčují víc proto, že by chtěli utrácet. Půjčují si víc proto, že chtějí bydlet – a bydlení je prostě dražší než dřív.

Zajímavé je, že hypotéku si dnes bere méně lidí než před pár lety, ale ti, kteří do toho jdou, si berou vyšší částky. Trh se rozděluje. Jedna skupina má stabilní příjmy, odvahu a plán. Druhá stojí stranou a čeká, jestli „už to konečně praskne“.

Jenže realita je jiná. Méně kupujících automaticky neznamená levnější bydlení. Pokud se prodávají hlavně kvalitní nemovitosti a kupují je lidé s penězi, ceny nemají moc důvod padat. Spíš se stabilizují – a u dobrých lokalit dál pomalu rostou.

Z pohledu bydlení je to vlastně paradoxně dobrá zpráva. Trh je střízlivější než v letech hypoteční euforie. Banky jsou opatrnější, kupující víc přemýšlejí a rozhodování není impulzivní. To znamená méně špatných koupí, méně přepálených očekávání a víc prostoru pro racionální domluvu.

Data vycházejí z registrů spravovaných CRIF – Czech Credit Bureau a potvrzují jednu věc: bydlení zůstává prioritou. Ne investiční hračka. Ne krátkodobý výstřelek. Základní potřeba, do které jsou lidé ochotní jít i za cenu vyššího zadlužení.

Co z toho plyne pro běžného zájemce o bydlení? Pokud máte stabilní příjem, rezervu a kupujete s výhledem na roky, nejste součást "problému". Jste součást reality. Dluh sám o sobě není nepřítel. Nepřítel je dluh bez plánu.

A právě tady se dnes láme chleba. Trh s bydlením už není o tom „koupit cokoli, ono to poroste“. Je o tom vědět proč, kde a za jakých podmínek. Kdo tohle zvládne, ten se vysokých čísel v titulcích bát nemusí.