Svůj název si získal díky své mobilitě, přičemž je možné domek libovolně přesouvat z místa na místo. Koncepce mobilních domů je známá z minulého století především z Ameriky, kde se její občané velice často stěhují za prací z místa na místo. Paralelně se objevily mobilní domky také v Anglii a postupně se šířily do Holandska, kde představovaly dočasné bydlení zejména pro sezónní dělníky a postupně se začaly čím dál tím více využívat na rekreaci.
Tento trend pomalu následoval zbytek Evropy, v některých zemích, jako je například Švédsko, se stal populární kvůli tomu, že z mobilního domku se nemusí platit daně :o)
Jak je mobilní bydlení vlastně definováno?
Většina lidí používá argument, že to není stavba a že to není spojené se zemí. Stavba je definována jako stavební dílo, které vzniká stavební nebo montážní činností. Za stavbu se považuje i výrobek plnící funkci stavby. Na rozdíl od toho, dle občanského zákoníku, nemovitou věc nelze přenést z místa na místo bez porušení její podstaty.
Zjednodušeně řečeno, za stavbu dle stavebního zákona je možné považovat jak nemovitou věc, tak i movitou věc, typicky mobilní domy. Není důležité, jakou formu movitá věc má, že má oj nebo kola, není spojena se zemí základem nebo má dokonce státní poznávací značku. Důležité je, jakou funkci výrobek plní, zda je užíván k trvalému bydlení, jako rekreační objekt, nebo například jako sklad nářadí. Podle jeho účelu je pak nutné získat od stavebního úřadu příslušná povolení.
Problémy s umístěním mobilního domu jako stavby rodinného domu
O takové stavbě je možné přemýšlet v místě, kde je to z hlediska územního plánu možné. Tedy primárně v zastavitelných plochách vymezených územním plánem. Není tedy možné tímto způsobem obejít regulativy územního plánu a umístit mobilní dům například v lese nebo na louce. Dalším požadavkem pro umístění takového výrobku bude jeho architektonické začlenění do území a zkoumání cílů a úkolů územního plánování. Všechna tato kritéria bude posuzovat úřad územního plánování ve svém závazném stanovisku, které bude mimo jiné sloužit jako podklad pro vydání povolení ze strany stavebního úřadu. V neposlední řadě musí být splněny i odstupové vzdálenosti. Je-li mezi rodinnými domy volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m a jejich vzdálenost od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m.
Je nutné též zpracovat dokumentaci stavby, která musí být vyhotovena autorizovanou osobou. Taková dokumentace stavby musí splňovat všechny náležitosti uvedené ve vyhláškách jak do jejího rozsahu, tak i obsahu (vyhláška č. 499/2006 Sb., Vyhláška o dokumentaci staveb). Nestačí tedy pouze technická specifikace výrobku, i když je možné z ní vycházet.
O detailnějším popisu stavby a jejím umístění se dozvíte více v našem dalším článku.
Použité zdroje